BESEDA O KŘIŽOVATKÁCH S RADKEM JOHNEM 15. dubna 2010
V rámci preventivní péče o dorost kvart a kvint AG nám naše výchovná poradkyně zprostředkovala na 15. dubna 2010 v Divadle U Hasičů besedu s panem Radkem Johnem na téma Křižovatky, tedy životní křižovatky, mezní situace, do kterých se mladí lidé díky životním nástrahám mohou dostat.

Radek John. Pro generaci dnešních školáků je toto jméno spojeno zejména a výhradně se současnou politickou scénou. Jakožto předseda strany Věcí veřejných se těší nebývalé přízni občanů. Proto nám přišlo přinejmenším neočekávané, když s námi měl promluvit o tématu zcela apolitickém. Ono téma nebylo zcela jednoznačně stanoveno, možností bylo více, ale jak jsme si později uvědomili, nedalo se mu vyhnout. Pan John totiž byl (a také je) spisovatel, který se zabývá otázkou drog a jejich konzumentů, a tudíž, byť má za sebou i velice zajímavou praxi v oblasti investigativní žurnalistiky, se řeč okamžitě stočila k profesory jistě kýženému tématu, tématu drogy.

Co se musí panu Johnovi připsat k dobrému, je fakt, že je velice kvalitní řečník, kterého těžko dostat do úzkých. V momentě, kdy, jak doufal, měla přijít otázka z řad obecenstva, avšak nepřicházela, se okamžitě pustil do líčení nějaké atraktivní historky, a tak se nikdy nestalo, že by v sále bylo ticho. Dále byla také pozitivem věc, že beseda neprobíhala poprvé a pan diskutátor měl velice dobře otypované publikum. Mnohdy tak bylo možno zaslechnout z jeho úst větu, která vedla k všeobecnému veselí v sále.

Problematika sama byla zpracována na výbornou. Prevence v oblasti užívání drog je pro nás celkem vzato již ohraná písnička, ale vyprávění člověka, který tak říkajíc byl u toho, je přece jen zcela odlišná záležitost. Co jiného může odradit adolescenta od drogy než vyjevení mnohdy opravdu velice drsné reality, podpořené historkami o fetování v nelidských podmínkách feťáckého brlohu a ďábelských vzpomínkách na ještě ďábelštějští dealery a jejich zákazníky, kteří nezřídka umírali v hrozných mukách po užití říznutého heroinu či jiného jedu? Nic.

Jediné, co je snad možno panu Johnovi vyčíst, je jeho až příliš očividná sebestřednost, což se projevovalo prostě tak, že neměl sebemenší zábrany veřejně pochválit sebe či své dílo. Zkrátka a dobře, je to úspěšný člověk, který se nebojí dát to najevo.

Celkově vzato pro nás ale přednáška byla jedině přínosem a panu Johnovi patří naše vřelé díky za zdařilou besedu. A také děkujeme, že jsme se jí mohli zúčastnit.


Za všechny Filip Pelant, V. B