TÝNECKÝ MARATÓN 4.4.2009
Do pětice všeho dobrého

Jarní maratón spolu s podzimní Čtyřiadvacítkou už na AG skoro zdomácněl. Je prima, že ještě stále tyhle prosté, poctivé akce táhnou. Vždyť letos vyrazilo do Benešova hodně brzy ráno plných 29 lidiček a v průběhu dne se toto číslo zvýšilo až na 47! Sestava šla jako obvykle napříč třídami a zahrnula také řadu hostů, hlavně ze spřáteleného Sokola Zlíchov.

Odměnou za kruté vstávání bylo kouzelné ráno s šikmým sluncem v konopišťském parku a ještě i dál, v otevřené krajině k Týnci nad Sázavou. Krátká zastávka pod starobylým hradem s románskou rotundou, pak houf na nádraží a vzhůru do Hornopožárských lesů! Den jako vymalovaný, jarní kytičky, rašící stromy, stříbřitý potůček, ptáci, sem tam motýl, ... A v záhybech cest skupiny veselých poutníků, kteří si mají stále o čem povídat. (Až příliš idylické? A i kdyby - tak vlastně proč ne? Naopak : chvála Pánu za ty chvíle čisté radosti! Stresu a všelijakých marností zažíváme dost každý den.)

Za zvláštní zmínku stojí tzv. Údolí podzemního potoka (=Vlčí rokle). Podařilo se tam totiž vyvolat mimořádný úkaz, kdy část vody potoka se vírem ztrácí do trychtýřovité dutiny ve dnu. Při popisu tomu asi nikdo nevěřil, ale pak to všichni viděli na vlastní oči! Následoval sestup údolím po obrovských mechem obrostlých balvanech a hned pak skoky odvahy z lesní vodárny (+neuvěřitelný smrk na její střeše). Oběd u ohýnku na místě známém z předloňského Kapitána Foxe a rychle dál k Jílovému: větší mňamka na Boží skále, pak odpojení půlmaratonců k vlaku do Luk pod Medníkem.

Většina (37 os) však pokračuje dál - na impozantní sázavskou vyhlídku Třeštibok a přes Petrov do Davle. Znovu se stíny dlouží a šikmé slunce provází vytrvalce na posledních kilometrech. Puchýře a jiné následky zrychleného závěru se sečtou až doma a stejně budou zakrátko zapomenuty. Převládne pocit zvládnuté překážky, kterou 42km bezpochyby je, a možná ještě spíš zůstane vzpomínka na přátele, s nimiž nám bylo dobře.

Zdeněk Lauschmann