Tradiční jarní pěší provětrávka

Po třech slunečných maratónech přišel jeden deštivý, ale kupodivu to nezmenšilo účast (41os je přece slušný počet) ani nepokazilo náladu, a zesílené jarní vůně byly mnohem působivější v té vlhké svěžesti.

Sraz 6,00 připadal někomu jako ještě noční, přesto z Úval vyrazilo 28 maratónců! Při první zastávce u sv.Donáta v polích zaznělo Půlnoční zastavení - báseň složená pro Čtyřiadvacítku v r.2002 (viz příloha na konci). Do Hradešína s neobyčejným kostelem a polní kazatelnou vedla cesta bílými alejemi ovocných stromů, dál až k Žernovce se jde lesem. Před připojením půlmaratonců se stihla ještě lesní hříčka Na veverky a lišky a u Louňovického rybníka potom Trojnožka.

Už v plné sestavě i se psem Cesmínou následovalo asi 8 km Voděradskými bučinami. Určitě každý si musel všimnout mimořádné krásy šedých majestátních buků, často více než stoletých. Žulové balvany obrostlé zeleným mechem a zasmušilé počasí jen dotvářely nevšední dojem. V hlubokém malebném údolí pod Černými Voděrady bylo vhodné místo na polední oheň a hned pak zmoklé poutníky zvábila avizovaná hora Karkoška (hlavní mňamka a také společné foto). V Ondřejově u nové hvězdárny se odpojilo 8 minimaratonců (12km) a ostatní se vydali přes zelené hory doly do Mnichovic k vlaku.

Letošní sestava byla oproti předchozím letům plná pravých maratónců, což se projevilo tím, že na posledních 9 km vyrazilo stále ještě 30 osob, z nichž 26 šlo od rána. Hezké místo přišlo v lese před Stránčicemi: poutní kaple sv.Anny nad zázračnou studánkou a poblíž sokolský památník z r.1925 - účastníci ze Sokola zazpívali při té příležitosti svou oblíbenou píseň. Do Všestar vedla trasa kvůli křížovému kameni na návsi: v r.1585 tu v opilosti zabil krčmář svou manželku (oštěpem!) a smírčí kříž tuto dávnou tragédii připomíná. Mezitím se připozdilo, setmělo a šťastně nás dohonil jeden ztracený. Bylo načase zamířit k cíli: do Světic na zastávku - to, že náš vlak bude mít 8 minut zpoždění, jsme totiž nemohli tušit.

Tak to zase dobře dopadlo, k vidění bylo mnoho hezkého, všichni si mohli do sytosti popovídat, jistě se i něco upeklo do budoucna. A díky také do 2a a 3b za pamětní lístečky!

Zdeněk Lauschmann