Tradiční výprava 0-24 h : Mrchový kopec - Podřipsko 27.9.2008

Po pěti zdařilých ročnících znovu opakovat podobnou akci, navíc v krajině rovinaté a hodně odlesněné - to je dost riskantní. Přesto byla Čtyřiadvacítka zase zdařilá - díky řadě hezkých momentů během celého dne a také díky vnímavým účastníkům, kteří si ty chvíle dovedli užít. Dobrému vyznění jistě pomohlo také ukázkové babí léto a fakt, že i ve zdánlivě nezajímavé krajině jsou k vidění hezká místa, jen si jich všimnout.

Letošní trasa vytvořila vlastně jakousi kostrbatou osmičku - s křížením v Roudnici nad Labem, kde byl i začátek a konec. Nejdřív se šlo na Říp a jinudy zpět (celkem 15km), přes den na Mrchový kopec (13km) a druhou noc přes Doksany zpátky do Roudnice (dalších 13km), celkem tedy 41km, ovšem třeba proti jarnímu maratónu s větší zátěží. Početně jsme letos vyrovnali loňských 44 na první noc, celkem 51 tváří, druhá noc 35, velký pamětní lísteček za celou trasu získalo 31 statečných.

Hned úvodní noční výstup na Říp přinesl výrazné zážitky. Marné hledání červené značky ve městě a následná terénní vložka před Krabčicemi byly běžné epizodky, zato už první řípská zastávka pod kopcem obrátila naše oči vzhůru - ke hvězdám: od nepaměti člověka upoutávají svou svrchovanou nedosažitelností, a přece nám mohou být blízké jako věrní němí přátelé, které vždycky najdeme tam, kde mají být.

Druhá zastávka se konala na travnatém zákoutí u vrcholové rotundy, v půl třetí. Uprostřed živého kruhu plamínků svítilo 90 svíček k letošnímu výročí naší republiky. ...Kníže Václav byl prvním z řady ušlechtilých velikánů, kteří v průběhu staletí vedli český národ výš... a nyní my žijeme v této krásné zemi a my máme nést dál pravdu a lásku... Hymna zněla dobře, třeba nás ti naši předkové shůry zaslechli a trošku se potěšili... Každý pak přidal své světélko doprostřed a kruhem spojených rukou proběhl stisk na stvrzení této chvíle.

Třetí řípský moment byl východ slunce. Od noci svítalo oranžově, v nejnižších polohách se držely mlhy, bylo nač se dívat. Mraky těsně nad obzorem odsunuly očekávaný okamžik o čtvrthodinku, takže to stihli i opozdilci (kterým asi byly 3hodiny spánku málo či co). A je tu zpáteční cesta ránem do Roudnice, v záplavě šikmých paprsků, kolem rybníčka s ostrůvkem, alejí mezi poli s Řípem v pozadí. Ve městě rozhledna, kavárna na náměstí a na nádraží pak shledání se sedmi deňáky.

Sedm kilometrů podél tichého Labe s odlesky stromů končí u osamoceného kostela sv.Kateřiny - svačinka, Trojnožka, stoh, uschlá památná borovice. To už jsme na úpatí Mrchového kopce, hlavního průběžného cíle. Vskutku se zdvihá až do magické výše 211 m n.m., hlavně však je tam příhodný les s mýtinkou na oheň. Kolem vrcholu s tyčí pak vypuká zátah na Mrší bratrstvo (morbidní sekta v době Dalibora z Kozojed). Odpoledne nás překvapují nečekaně vysoké hřebeny a stráně s vysokou zlatistou trávou.

Z nádraží Hrdly odjíždí část výpravy, většina pokračuje po pohřební cestě do Dolánek (=zrušená žel.trať se zákazem vjezdu kvůli pohřebním průvodům, které tudy chodí k doláneckému kostelu). Mezitím zapadá slunce - opět působivě, s Házmburkem. Do Doksan docházíme už za šera (klášter z r.1144 s kryptou se 47 románskými sloupy) a čeká nás posledních 9 km. Ta dlouhá cesta otevřenou krajinou pod širou hvězdnatou oblohou má však své kouzlo. Nízká okolní návrší se zdají vyšší, okolní svět je jakoby daleko, ticho a chladný vzduch působí nezvykle. Do reality vrací občasná průběžná mňaminka a nakonec známé nádraží. Mírný úžas budí náš zpáteční vlak: po koridorové trati na 160 km/h jedeme jednovagónovým červeným motoráčkem! Ale dojel včas a úplnou tečku za letošní Čtyřiadvacítkou pak činí expresní pamětní lístečky od Zuzky ze septimy.

Tož nazdar a na shledanou třeba na Blaníku 28/10!
Zdeněk Lauschmann