Společenský večer bez konkurence
aneb KABARET, na který se jen tak nezapomene

Zaměstnanci kabaretu:

Je páteční večer, 9. listopadu 2007. Pro někoho to znamená běžný večer končícího týdne strávený odpočinkem nebo prací, ale pro nás, studenty septim A a B a naše třídní profesorky, začíná velká zkouška - zda hodiny a hodiny usilovných příprav na společenský večer, který se nese v duchu kabaretu, měly smysl. Zda dokážeme pobavit, potěšit, rozesmát, vytvořit příjemnou atmosféru i udržet jistou eleganci.

Už měsíc dopředu jsme o sobě dávali vědět - plakáty od umělkyně Karolíny Hornové vyvěšené po celé škole, originální hlášení do školního rozhlasu ala medvídek Pú a Íjáček od špičkových techniků Petra Hromka, Jana Němce a Matouše Orla a samozřejmě nezapomenutelná melodie kankánu.

Přesně v sedm hodin otevíráme brány našeho kabaretu. Již přicházejí první návštěvníci, lačni zábavy. K tanci nám příjemně hraje kvartet Jiřího Burdy alias Bubu band. Po téměř prázdném parketu se prohánějí první tanečníci - pak, až bude parket plný, už tolik prostoru k tanci nezbude.

Šatnáři pilně pracují, sál se stále více a více zaplňuje, kuchyňský personál prodává své chutné výrobky, moderátoři se připravují ...

Úderem půl osmé moderátoři vystupují na jeviště. Černé stylové obleky, naleštěné boty, elegantní klobouky. Jan Šrámek a Matouš Orel nás provázejí celým večerem. Pan ředitel Richard Mašek zahajuje svým proslovem XIV. společenský večer AG. A zábava může začít!

Jestli vám není do tance, nemusíte se rozhodně nudit: můžete zajít do našeho slavného kasina, kde vám naši zkušení krupiéři jistě pomohou od starostí s úsporami. Máte chuť na něco dobrého? Speciálně pro vás jsou připravené koktejly od Terezy Kornienkové a Barbory Lerlové. Trápí vás hlad? Naše vyhlášená kuchyně s nejzkušenějším personálem v čele s Jiřím Ulrichem a Martinem Zemanem vám nabízí štrúdly, šátečky či perníky, bábovky, které se na jazyku jen rozplývají, jsou totiž domácí provenience. Chcete něco sytějšího? Není nad lahodné pizzy a chlebíčky.

Ale pozor! Již udeřila dvacátá hodina a to znamená první předtančení - tedy scénicko - jivové taneční umění septimy A.
Světla zhasla, představení může začít. Na parketu se objevují páni, jaksi znudění, ale krásná děvčata je nenechávají vlažnými. Výborně vymyšlená choreografie od paní Mgr. Kateřiny Dedkové, Jany Kohoutové, Bětky Bärtlové a Barbory Lerlové nabízí dramatický průběh. Ano, nemýlíme se. A blíží se konec, poslední kroky, najednou - prásk, prásk! Kluci padají k zemi zastřeleni jemnými dívkami. Zvedá se vlna bouřlivého potlesku!

V tanečním rytmu čas letí jako bláznivý a přibližuje se nám druhé předtančení. Na potemnělý parket přichází septima B, která nacvičila pod vedením pana prof. Jana Řeháka a jeho taneční partnerky Oldřišky Šmejkalové sestavu v rytmu cha-chy. Sálem se rozlévají první tóny pomalé melodie. První kroky a boky vlnící se do rytmu. Celé čtyři minuty můžeme sledovat perfektně zatančenou cha-chu, kterou nám tanečníci ukazují v mnoha různých variacích. Vystoupení zakončují famózní pózou a sklízejí zasloužený potlesk.

A jaké bude poslední předtančení, na které všichni netrpělivě čekají? Než ho uvidíme, ještě si chvilku zatančíme.
Ve tři čtvrtě na deset vycházejí na pódium moderátoři ohlásit začátek dražby. Můžete při ní vydražit různé osobní předměty některých profesorů - od sošky Číňana paní prof. Almerové, přes hrnek paní prof. Pabištové až po konvici od prof. Angelova (která ale patří profesoru Jeřábkovi - zajímavé, že?). Ceny šplhají do nebeských výšin, pánové se překřikují, výherci se radují. Největší úspěch má nakonec fotoalbum profesorů s obrázky z jejich dětství.

Dražba je ukončena ve čtvrt na jedenáct a přichází zlatý hřeb našeho večera - kankán. Ten neodmyslitelně patří do každého dobrého kabaretu. Na taneční parket, jenž se kvůli množství diváků zmenšil takřka na polovinu, přichází v třpytivých šatech šestnáct krásných septimánek, které pečlivě trénovaly pod vedením paní Marcely Mojžíšové - není zrovna jednoduché udržet rytmus, zvedat nohy a ještě přitom šarmantně máchat sukní. K exkluzivnímu dojmu přispívají bohaté modní doplňky - překrásné čelenky s peřím, černé rukavičky či krajkové punčošky s podvazky. Typická kankánová melodie burácí sálem a dívky oslnivě čarují svými bohatými sukněmi. V rychlém rytmu se střídá obraz za obrazem. Páni obdivně hledí, dámy tiše závidí. Kankán vrcholí. Dvě tanečnice šokují téměř akrobatickými prvky. Závěrečná scéna je zakončená úchvatnou performací. Publikum (hlavně pánská část) se dožaduje přídavku. Dívky neváhají a dopřejí divákům poslední potěšení ze svého umění.
A teď všichni zpátky na parket. V druhé půli večera hraje k tanci kapela Unisono až do tři čtvrtě na dvanáct - je čas tomboly. Čekají na vás ceny vysoké kvality - např. různé poukázky na večeři do restaurací, předplacení časopisu i praktické předměty zpříjemňující život (např. počítačová myš či boa, které se hodí do každého kabaretu).

Poslední ceny jsou vylosovány, Unisono dohrává poslední píseň. Poté nastupuje studentská kapela Freaky art, která v rytmu rocku (tedy spíše punku) burácí až do jedné hodiny ranní, kdy se dostáváme k našemu opožděnému půlnočnímu překvapení - rychlým špuntům. A to už je opravdu konec - nastává oficiální rozloučení a největší vytrvalci odcházejí domů...

Celí unavení, zdrchaní, ale šťastní, že se nám vše podařilo, se pouštíme do náročného a nekončícího úklidu - připadá nám, že se snad počet všech předmětů a našich rekvizit musel zdvojnásobit (nebýt pomoci některých rodičů, asi bychom vše ani neodvezli). Sbíráme poslední zapomenuté věci, odevzdáváme klíče a jdeme domů, kde můžeme dospávat až do odpolední soboty.

Společenský večer skončil. Za organizátory si dovoluji tvrdit, že se i přes menší komplikace, kterým se nevyhne snad žádná větší akce, opravdu vydařil; ty desítky hodin různé práce měly smysl. Nám se líbil. Ale co hostům? Zanechali jsme v nich příjemný dojem, pocit či vzpomínku na nevšední zážitek, který si budou uchovávat do konce života (nebo alespoň do konce školního roku) a na který budou rádi vzpomínat?

A jaký bude příští společenský večer? Necháme se společně příjemně překvapit...
Za septimu A, B - Marie Jakubcová