Možná už po Přerovské hůře leckdo uvažoval o čtyřdenním cykloputování po Frýdlantsku, možná se někteří rozhodli až později, ale účast 28 předčila všechna očekávání, zvláště s tak špatnou předpovědí počasí. Nečas však kupodivu přišel vlastně až 3. den na Ještědu, a i to a pak následné chladno s přeháňkami se dalo vydržet.

Větší nesnáze zprvu přinesla velikost skupiny. Častější závady a drobná zranění dosti zpomalily náš postup, pozvolný už tuhým stoupáním na hřebeny Jizerských hor. Prvních 16 km z Tanvaldu přes protrženou přehradu a úbočím Jizery na Knejpu trvalo více než 3 hodiny, ale také to bylo skoro 600 m nahoru. Za další 4 hodiny jsme projeli Jizerky k západu přes Krásnou Máří až do Oldřichovského sedla, opět k východu skvělou úboční cyklostezkou do Hejnic a po zastávce u Obřího sudu nad Lázněmi Libverda jsme po 58 km zakotvili ve škole v Novém Městě pod Smrkem. Byl to den perný, ale plný krásných výhledů a zákoutí, a přinesl také několik parádních sjezdů (např. též 69,1 km/h).
Druhý den byl vyloženě odpočinkový. Mírné Frýdlantsko nabídlo malebnou krajinu bez větších kopců, dotkli jsme se polské hranice a nečekaně brzy jsme skončili v tělocvičně školy Višňová. Bez brašen jsme tedy zajeli ještě do Frýdlantu na zámek, abychom ulehčili náročné trase 3.dne, a dalo to zase 59 km. Večer byla ještě noční vycházka k Pohanským kamenům a na hvězdy.
Třetí den nás čekalo 60 km a převýšení přes 1200 metrů, ale také zasloužená radost
z dobytého Ještědu.Ten se nato zatvrdil mlhou, deštěm, větrem, zimou, ovšem to už jsme měli nejtěžší za sebou. Sjezdy musely být opatrné a k sokolovně v Proseči to bylo dokonce zase nahoru, ale přesto se večer, po prvním čtení, většina vydala deštivou nocí na kopec Kamenný. Není tam ani patník a vrcholová mňamka jistě také nebyla tím pravým lákadlem. Možná nám v té letošní sestavě bylo spolu dobře a chtěli jsme si poslední večer co nejvíc užít? Asi ano, protože k poslednímu čtení s voňavým čajem přišlo do jídelny plno lidiček, a to půlnoc minula už dávno.
Závěr našeho putování byl stižen hromadným zaspáním (klíčový budík selhal), ale předchozími baleními zkušená parta zabrala a stačili jsme i zastávku na Sychrově a v Nudvojovicích u největšího jasanu v ČR. Trochu nervů stálo nalodění do rychlíku, ovšem kde se vzaly tu se vzaly téměř úžasné věnečky-větrníky, a to bylo zřejmě pro každého potvrzení, že tenhle podnik se jednoznačně zdařil. Jistě přispěla pečlivá příprava, ale zasloužili se i všichni účastníci - až překvapivě ukáznění; hlavní dík ovšem patří vyšším mocnostem, které svým ovečkám stále laskavě pomáhaly. Tak tedy díky a na shledanou někdy příště!
Zdeněk Lauschmann