Dne 27. 3. jsme měli v hodinách našeho semináře možnost navštívit Plečnikův kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, a to dokonce s vyjímečnou soukromou komentovanou prohlídkou, kterou vedl pan profesor Houkal, který zároveň slouží v kostele jako farář.

Kostel Nejsvětějšího Srdce Páně, stojící na náměstí Jiřího z Poděbrad, nedaleko od naší školy, byl navržen známým slovinským architektem Jože Plečnikem. Stavba druhého vinohradského kostela byla plánována již od 20. let minulého století, jelikož kostel sv. Ludmily již tehdy kapacitně nedostačoval. Samotná stavba, která má poměrně nevšední obdélníkový půdorys, vznikla mezi lety 1928 až 1932. Celá fasáda je obložena režnými cihlami, což stavbě dodává její specifický vzhled. Nad kostelem se ční 42 metrů vysoká věž, která je normálně veřejnosti nepřístupná, ale díky laskavosti pana prof. Houkala jsme se i tam mohli vydat. Ve věži je obdivuhodná točitá rampa, která se vine podél zdi až nahoru, kolem největších hodin v ČR s ciferníkem o průměru 7,6 metrů. Dále jsme se také mohli podívat na půdu kostela, či do podzemní kaple s klenutým stropem. Celkově byla prohlídka velmi zdařilá, a navštívili jsme místa, kam se běžný člověk nedostane.

Dne 24. dubna jsme s dějepisným seminářem opět vyrazili do terénu. Tentokrát byla vycházka zaměřena na syrové stavby z druhé poloviny 20. století. Tématem byl architektonický styl brutalismus, který je i dnes stále předmětem kontroverzí. Styl, který je laickou veřejností často nevýlučně spojován s dobou komunistického režimu, k nám přitom paradoxně přišel ze západní Evropy. I z tohoto důvodu jsme se snažili na brutalismus nahlížet objektivně – s důrazem na historický kontext, technické provedení i estetické hodnoty.

Ačkoli se v Praze nachází celá řada významných brutalistních staveb, my jsme se tentokrát zaměřili na objekty na Novém Městě v blízkosti budovy AG a na Národní Třídě. Na konkrétních příkladech jsme se seznámili s hlavními představiteli československého brutalismu. Naší první zastávkou byla budova Teplotechny v Ječné ulici – dílo architektky Věry Machoninové. Tato stavba s výraznou modrou smaltovanou fasádou zajímavě doplňuje sousední historickou zástavbu. Následovala Nová budova Národního muzea, původně sídlo Federálního shromáždění, od Karla Pragera, který skrze své stavby významně zasáhl do veřejného prostoru hlavního města. Vycházku jsme zakončili u Nové scény Národního divadla, rovněž práce z ateliéru Karla Pragera, která je se svým charakteristickým skleněným obkladem (přezdívaném svým vzezřením jako televizní obrazovky) jednou z nejdiskutovanějších brutalistních staveb v Praze.

Jelikož všechny zmíněné objekty dělí jen krátká vzdálenost, absolvovali jsme celou trasu pěšky. Během cesty nám tak pan profesor mohl průběžně referovat i o dalších stavbách v okolí a upozorňovat na prvky jiných architektonických stylů. Vycházka nám tak nabídla širší kontext pro pochopení vývoje architektury 20. století.

Rádi bychom tímto poděkovali panu profesorovi Faktorovi za umožnění exkurzí, a také panu profesorovi Houkalovi za možnost prohlídky kostela Nejsvětějšího Srdce Páně.

Za seminář moderních dějin Ondřej Kadleček a Sára Váchová