V úterý 15. dubna jsme se se seminářem středověku vydali do Anežského kláštera, kde též sídlí Národní Galerie. Cestou tam jsme si řekli též něco o architektuře Starého Města.

Nejdříve jsme šli do nejstarších prostor kláštera, tedy do kostela sv. Františka, který měl kdysi tribunu pro klarisky, které nemohly mít podle řeholního nařízení umožněn pohled ani na celebrujícího kněze a ani žádný styk s veřejností či jinými lidmi mimo vlastní komunitu. Tato tribuna vedla přímo do jejich dormitáře, aby mohly hned ráno jít na bohoslužbu. Prohlédli jsme si též další místnosti kláštera, jako např. refektář.

Poté jsme byli v kostele sv. Salvátora čili Krista Spasitele, který má po stranách vítězného oblouku patrně hlavy českých králů a královen. Tento prostor měl původně zřejmě sloužit jako pohřebiště Přemyslovců, k tomu ale nakonec nedošlo. Pověděli jsme si též o samotné zakladatelce, Anežce České, sestře Václava I., který je spoluzakladatel kláštera a jeho stavbu podporoval a financoval.

Z těchto monumentálních prostor jsme se dostali do prvního patra, kde sídlí sbírka středověkého umění Národní galerie. A jelikož bylo před Velikonocemi, tak jsme se mohli pokochat různými malbami, které vystihují Ježíšův pašijový příběh a jeho následné znovuzrození. Mě osobně nejvíc zaujal Vyšebrodský oltář, který byl v té době docela drahý na výrobu, a to i kvůli modré barvě, která se vyráběla z lapisu lazuli.

Po povídání u maleb jsme se rozešli. Tento výlet byl velice obohacující a připomněl nám, že seminář a celkově historie nelze brát pouze teoreticky, ale je dobré si to i někdy „osahat“.



David Janák, VI. B